Napěchovaná popelnice čeká před domem, ale ani potom, co se její majitel vrátí z práce, není prázdná. Popeláři na ni zapomněli nebo ji přehlédli. To se ale „chytrým“ popelnicím stát nemůže. Jsou totiž součástí systému, který přehledně eviduje jejich vyvážení. S řešením přišla ostravská společnost Gaben. Díky její evidenci se nejen snížil počet reklamací na svoz odpadu, ale i zvýšily tržby – to proto, že se omezila možnost vyvézt neevidovaný kontejner.
Na „chytrou“ popelnici se lepí etiketa, která obsahuje takzvaný RFID (radiofrekvenční identifikace) tag neboli čip. Ten podobně jako čárový kód slouží k bezkontaktní komunikaci na krátkou vzdálenost. „Každý zná bezkontaktní platební kartu, kterou přiložíte k platebnímu terminálu u pokladny. Ten si vyčte informace z čipu a provede platbu. Podobně můžete takový čip umístit na popelnici, na popelářský vůz pak umístíte čtecí zařízení, které při výsypu načte číslo oné popelnice. Můžete k tomu přidat i GPS polohu, aby systém věděl, kde jste tu konkrétní popelnici vysypal. No a když k tomu na to auto připojíte i váhu, pak máte dostatek informací, abyste zjistili, kdo, kde a kolik kilogramů odpadů vyprodukoval,“ vysvětluje výkonný ředitel společnosti Gaben Jakub Unucka.
Čárové kódy fungují, jen když nic nebrání výhledu mezi kódem a jeho snímačem. RFID technologie však pracuje na principu identifikace objektu pomocí elektromagnetických vln na radiové frekvenci, etikety tak zvládne čtecí zařízení přečíst, i když nejsou přímo viditelné. Informace, které čip obsahuje, lze navíc i aktualizovat a dále doplňovat. Kromě toho jsou současná čtecí zařízení schopná vstřebat najednou až několik set tagů za minutu. Patent na tuto inovaci však získal již v roce 1983 vynálezce Charles Walton. V současné době se tyto čipy nasazují v mnoha oblastech. Uplatnění nacházejí kromě bezhotovostních plateb například během uskladňování zboží či při identifikaci osob u vstupů do budov. V Česku umí speciální etikety vyrobit pouze společnost Gaben. Od roku 2011 na to navíc používá speciální výrobní linku, která není příliš často k vidění ani v jiných evropských zemích. Chytrý štítek vzniká skrze laserový paprsek. Ten nejprve vysekává z nekonečné papírové role tvary nálepek a pak do nich stroj uloží zmíněný čip. Maximální rychlost linky odpovídá počtu 200 milionů vyrobených etiket za rok.
Gaben se však nejprve věnoval výrobě identifikátorů s jiným než „špinavým“ využitím. Na to, že by se skrze čipy dal evidovat i svoz odpadu, přišla firma náhodou, když její zaměstnanci jeden čip nalepili na odpadkový koš. V tu chvíli se podle ředitele společnosti Unucky zrodil i nápad na další uplatnění technologie. V roce 2012 tak začali etikety lepit i na popelnice. Správné provedení, umístění a čtení ladili skoro tři roky. Prvním testovacím městem byl moravský Mikulov. Dnes už ale chytré vyprazdňování popelnic zavedla i další města jako třeba Třinec, Kladno či Znojmo. Největším zádrhelem při zavádění technologie byli psi, kteří si na kontejnerech značkují své teritorium. Čipy se totiž umisťují přesně v té samé výšce. Ač to zní poněkud úsměvně, v kombinaci s vodou jde o neuvěřitelně agresivní prostředí, kde standardní lepidla a nýty selhávají. „Dlouho jsme také ladili systém tak, aby skutečně četl jen popelnice, které jsou právě vysypávány. Občas dochází i k odrazům od kovových stěn a načítají se také poblíž stojící popelnice,“ objasňuje Unucka a dodává, že systém stále zlepšují s každou novou instalací.
Náklady na čtecí systém na autě činí zhruba 150 tisíc korun, cena čipů na popelnici se pohybuje podle provedení v desítkách korun. Přestože jde o poměrně nákladnou investici, podle Unucky se vyplatí. „Chytré technologie nám umožní to, aby občan platil jen za tolik kilogramů odpadků, které skutečně vyprodukoval a které je nutné skládkovat,“ tvrdí. Domnívá se také, že identifikace popelnic výrazně motivuje lidi ke třídění. „V mnohých domácnostech prakticky nemají směsný odpad, všechno vytřídí do separovaných nádob. To lze na platbě za svoz odpadu poznat. A hlavně je to obrana před výrazným zdražením, které začne již příští rok,“ míní ředitel Gabenu.S kontejnerovými štítky využití bezkontaktních čipů ve svozovém hospodářství podle Unucky teprve začíná: „Již brzy se dočkáme toho, že si popelnice samy budou volat popelářské auto, případně budou hlásit, že do nich někdo dal něco, co do nich nepatří.“ Brzy se dočkáme toho, že si popelnice samy budou volat popelářské auto.
